Filip za mnou přišel se záměrem vyhnat ďábla z lopatek. Bolest mezi lopatkami byla silná, omezovala ho v životě i tréninku a trvala roky. Zároveň cítil nekomfort a tahání v oblasti hrudní kosti. Fyzioterapeuti radili tahat lopatky dolu a dozadu a učit se dýchat do spodních žeber. Ukázalo se, že všechny tyhle rady problém nejen neřešily, ale zhoršovaly.
Chtěl bych vás provést tím, jak jsem prováděl diagnostiku a jak jsme nakonec pomocí několika mála cviků Filipa zbavili bolesti.
**fotky jsou ilustrační
NASTAVENÍ TĚLA
Při pohledu zboku šlo vidět, že má nakloněnou pánev do anteverze (vystrčený zadek). Jakékoliv problémy v hrudní a krční páteři můžou ústit už z pozice pánve. Při osahání vzpřimovačů kolem páteře jsem ale zjistil, že jsou v bederní oblasti krásně měkké a uvolněné a proto jsem pozici pánve vyřadil ze hry. Řeklo mi to, že Filipova anteverze je pravděpodobně jeho přirozenost.
Při pohledu zezadu jsem viděl lopatky a ramena v elevaci (moc nahoře) a v retrakci (stažené směrem k páteři). Jelikož jsem při osahání zjistil relativně uvolněný a měkký horní trapéz a zároveň jsem věděl, že tahání ramen dolu problémy zhoršuje, usoudil jsem, že ramena nahoře jsou opět Filipova přirozenost. Lidská kostra se liší od člověka k člověku a nemůžeme dělat závěry podle anatomických mediánů a průměrů. Prostě jsme každý jiný a je to tak v pořádku. Mezilopatkové svaly a vzpřimovače ale byly tvrdé jako kámen, což přirozené není a udělal jsem si k tomu v hlavě poznámku.
ROTACE TRUPU
Dál jsem testoval rotaci trupu. Ta byla dost zásadně omezená na obě strany, přičemž rotace doleva byla ještě horší. Jelikož jsem věděl, že ho levá lopatka trápí zásadně víc, mohl jsem si tyhle dva jevy opět spojit v hlavě. Zároveň jsem věděl, že Filip už pravidelně rotace trénuje. Díky tomu jsem mohl ze hry vyřadit mobilizace hrudní páteře. Nepřinášely mu totiž dlouhodobé výsledky. Když něco funguje, musí to fungovat napořád. Jinak to nefunguje doopravdy.
DECH
Při sledování dýchání jsem zjistil, že mu všechen vzduch proudí do přední části spodních žeber. Dost výrazně se zvedala s každým nádechem. Když jsem po Filipovi chtěl přesměrovat vzduch do břicha, neměl s tím žádný problém. Vzduch by měl náš trup plnit rovnoměrně všemi směry, od pánve až po klíční kosti.
Hrudník se proti tomu při nádechu neroztahoval ani v jednom směru a největší tuhost byla vidět pod levou klíční kostí, tam se žebra nehýbala vůbec. To jsem si spojil se zatuhlou levou lopatkou a zásadně omezenou rotací doleva. Další mentální poznámka.
TEORIE
V tuhle chvíli jsem si mohl spojit spoustu faktorů ukazujících na jedno místo - vypadalo to na nedostatky v mobilitě žeber a hrudního koše. Pokud je moje teorie správná, zlepší se Filipovi po mobilizaci žeber dechový stereotyp (nádechem bude plnit celý trup včetně hrudního koše), odezní nekomfort kolem hrudní kosti a zlepší se rotace trupu i bez toho, abychom mobilizovali hrudní páteř pomocí rotačních cviků. Mobilita hrudní páteře je totiž podružná mobilitě hrudního koše.
ŘEŠENÍ
Nasadili jsme cviky na mobilitu hrudního koše. Hrudní koš se mobilizuje pomocí dechu. Vzduchu při nádechu nemusí jít dovnitř moc, ale musí být hodně cílený do části hrudního koše, kterou zrovna mobilizujeme. Dál hrudník polohujeme různými směry, abychom vzduchu pomohli tam, kde ho při daném cviku chceme. Když zavřeme jednu část hrudníku, opačná část se otevře.
ZADNÍ ČÁST HRUDNÍHO KOŠE MEZI LOPATKAMI
Tady provádíme mobilitu v pozici na čtyřech, lehce kulatá bedra, lopatky v protrakci (roztažené od sebe) a nádech směrujeme nahoru mezi lopatky. S nádechem by mělo být cítit, jak se mezilopatkové svaly natahují a žebra se hýbou. Pokud to necítíte hned, je to v pořádku. Tyhle cviky je třeba se učit delší dobu.
BOČNÍ ČÁST HRUDNÍHO KOŠE POD KŘÍDLY
Ruka jde do strany, záda zakulacená nebo naopak v prohnutí (co tahá víc), druhá ruka opřená o loket. Nádech se směřuje do protahované strany hrudního koše. Zase je tu snaha cítit, jak nádech roztahuje žebra.
PŘEDNÍ ČÁST HRUDNÍHO KOŠE POD PRSNÍMI SVALY
Ruka jde na svislou tyč nebo stěnu, snaha je najít streč v oblasti prsního svalu, ne ramene. Tohle je moc důležitý bod a pokud ho nesplníte, cvik nedělejte. Možná to bude chtít chvíli zkoušení a hledání. Nádech se potom směruje přímo do prsního svalu a roztahuje předek hrudi pod klíční kostí.
U prsního svalu se dělají věci ještě malinko jinak. Kromě cíleného nádechu se přidává maximální výdech. Vydechuje se tak dlouho, dokud ze sebe nedostanete všechen vzduch. Ale opravdu všechen, úplně nadoraz. Není to moc příjemná záležitost. Tenhle maximální výdech nám ale pomáhá dostat se k uvolnění malého prsního svalu.
Po několika minutách mobilizací se Filipovi dost zásadně uvolnila rotace v hrudní páteři, bolest a nekomfort v hrudní kosti byly pryč a lopatky se taky uvolnily. Ještě ten den mi psal zprávu, že cítí uvolnění, jaké už roky necítil a tenhle pocit přetrvával i podle zprávy o týden později. To mi říká, že jsme minimálně na správné cestě.
Mobilizace žeber je něco, co dělám s drtivou většinou klientů. Tyhle techniky pomáhají uvolnit hrudní páteř, lopatku a tím i rameno. Dost často pomáhají od bolestí.
Je ale potřeba vědět, kterou pozici procvičovat a proč. Křídlostreč například uvolňuje flexi v rameni (ruka jde nad hlavu), mobilizace přední části hrudního koše zase uvolňuje vnější rotaci v rameni a extenzi v hrudní páteři apod. Všechny cviky byste měli správně cílit, nestačí je po klientovi střílet jak z kulometu.
PS: jestli chcete jít ve svých diagnostických a trenérských schopnostech o krok dál, je tu pro vás moje online Učebna. Mým cílem je, aby z vás byli profíci v oboru, kteří umí pomáhat klientům měřitelně a efektivně <3